Tělocvik a fyzika

Po celou dobu studia byl naším tělocvikářem prof. Václav Boura. Chodili jsme přes park a nahoru Žukovovou do haly Severotuku (STZ). V podzimních a zimních měsících šlapání v ranní či dopolední mlze (inverze) po Žukovově do kopce s typickým zápachem STZ všude kolem. Nelze zapomenout. Stejně jako na jeho pořadové a promluvy (do duše) během nástupu (měl i své oblíbence, na které se často v monolozích obracel (končily obvykle: „(příjmení), to je úžasnej frajer!“ anebo o dotyčném mluvil jako o „zvířátku“), se už za studia staly legendou a často a rádi jsme je při různých příležitostech k všeobecnému veselí parodovali.

Fenoménem prvního ročníku byl ovšem Ing. Zbyněk Plachý, který vyučoval fyziku. Kombinace jeho dysgrafie, časté kontroly vyčesaných prošedivělých vlasů, silonového „technického“ modrého krátkého pláště, nenapodobitelné intonace a barvy hlasu, smíchu, který by zaskočil i originálního Fantomase, otázek „co prohlásí (příjmení)?“, kdy se dožadoval dokončení svých fyzikálních dedukcí a pouček anebo dovětky „to je naprosto banální a triviální“ či „no to bych prosil! chraň bůh!“ (pokud byl s odpovědí spokojen), byla naprosto neopakovatelná. Ing. Plachý mi ve 4. ročníku nabídnul monografii o OTR a se spolužákem Lubošem Soukupem jsme se vydali pro ní k němu domů. K našemu překvapení byl Ing. Plachý v suterénu paneláku v zapařené prádelně, kde regulérně v panelákové kývačce pral a měl k ruce dceru v našich letech. Snažil se nasadit autoritativní postoj, takže v jednu chvíli spustil svým originálním způsobem „Bych řek‘!“ a chtěl pokračovat, do čehož mu ovšem skočila dcera a výrok rozdrtila otázkou „Ty bys řek‘?“ a bezvýchodnost situace tak nahradil smíchem. Při cestě zpět Luboš uvažoval, jaké by to bylo mít Ing. Plachého za tchána. Což nás dost bavilo rozvíjet. Každopádně, zřejmě proto, že měl podobnou věkovou skupinu doma, opakovaně jsme byli „smradi nevychovaní“. A po pravdě skutečně byli. Občas určitě.

Simon Cihelník (15.4.2019)

Post Media Link

Ladislav Cibulka