Strojnictví

Ing. Jan Křivský, který přišel ze střekovského Strojobalu, byl vynikající pedagog, myslím, že se v této profesi skutečně našel. Měli jsme ho v prvním ročníku na deskriptivní geometrii a technické kreslení. Jeho příprava výuky byla a určitě by stále byla obdivuhodná. Jeho fanatická oddanost předmětu, způsob mluvy a precisní výslovnost krkolomných slov a kombinací („nejvyšší bližší“) byla nevyčerpatelnou studnicí imitací a legrácek o přestávkách. Stejně jako asertivní tón („nedráždi mě!“), rituály zahájení hodiny (velký svazek klíčů na stole) nebo časté narážky na modernost koncepce jeho vozu zn. Trabant (kterému ovšem říkal „Jaguár“) použitím velkého množství plastových dílů. Ačkoliv jsem většinu teoretických záležitostí z výuky nikdy neupotřebil, i po letech si vzpomínám na stopníky. A vždycky vyvolají na tváři úsměv. Jako teď. Ing. Křivský nás měl ještě ve druhém ročníku na Strojnictví („mo je vo si“ – vzpomíná si čtenář?) a ve třetím ročníku na Chemickou techniku, už si přesně nevzpomínám, jak se ten předmět jmenoval – v podstatě Chemické inženýrství naředěné pro střední odb. školy. Ačkoliv nechemik, zvládnul to s bravurou. Na konci prvního ročníku, těsně před prázdninami, myslím, jsme obě technologické třídy jely na společný čundr, pod stany do Jetřichovic. Ing. Křivský (vybavený kytarou a pěveckými čísly) a Ing. Heinzová jako oba třídní a dohled s námi. Poblíž kempu měli chatu rodiče spolužáka Milana Dolečka, vzpomínám si, jak nám paní Dolečková nabízela chleba s máslem a výbornými olejovkami a jakou měla radost, že si bereme a chutná nám. Myslím si, že v Ing. Křivském už tehdy dřímaly daleko větší ambice, které se mohly ovšem projevit až s přechodem do nového areálu (kam jako jeden z mála našich pedagogů přešel), zejména s rozšířením zaměření školy o stavitelství.

Simon Cihelník (15.4.2019)

Post Media Link

Ladislav Cibulka