Spolužák Sůra a školník Venglář

 

Na konci třetího ročníku nás opustil spolužák Jindra Sůra. Měl setrvale špatný prospěch z technických předmětů a studium bylo bohužel nad jeho síly. Už ani nevím, zda tam byly nějaké reparáty přes léto nebo nebyly. Odešel na střekovský učňák STZ, v posledním ročníku jsme ho několikráte potkali cestou do haly, vypadal spokojeně. Neměl jsem ale z jeho odchodu dobrý pocit, připadalo mi to, jako by škola a třída selhaly. Pokud si dobře pamatuji, panovala hlavně obava, že nebude schopen udělat maturitu, takže by čtyři roky studia propadly.

Ve výčtu osobností nelze nevzpomenout školníka Josefa Vengláře. Na školním dvoře si melouchařil servisem vozů Lada, takže tam polehávaly různé části vraků, dokud mu to prof. Pelikán, který nastoupil na pozici zástupce ředitele, rázně nezatrhnul. Jeho postoj s rozkročenýma nohama a novinami před osmou ranní naproti vchodovým dveřím nelze vymazat z paměti. Stejně jako líně působící pohyby, pomalý, líný hlas a ostentativní nezájem se v rámci standardní pracovní náplně pro cokoliv ohnout, což vyvolávalo záchvaty smíchu zejména při pozorování jeho výkonnosti na dvoře z velkého praktika v suterénu. A pozorovali jsme ho opravdu rádi.

Simon Cihelník (15.4.2019)

Post Media Link

Ladislav Cibulka