Spolchemie

Měl jsem v posledním ročníku, tuším na podzim to bylo, průšvih v knihovně ve Spolchemii. Byly tam zaměstnány dvě krajně líné knihovnice a nebyl jsem s to je donutit, aby mi kopírovali množství článků, co jsem chtěl – byť jsem za to platil. Množství přitom nebylo velké, ale jim se prostě nechtělo makat. Jednoho dne jsem dostal nápad, chtíč poznání zvítězil, že ze sovětského časopisu článek tedy vyříznu. Už nevím, jak k tomu došlo, ale zapomněl jsem v té části knihovny na stole jak ten svazek, tak vyříznutý článek, tak i žiletku v plechové krabičce. A odešel. Den či dva na to jsem byl pozván do ředitelny. Tam seděla třídní Ing. Buchtová, byla celá zelená, ředitel Ing. Panchartek, myslím, že tam byla i Ing. Šauliová, a chlapík ze Spolchemie, který měl před sebou poškozený svazek s příslušenstvím. Vzal jsem si slovo, řekl jsem jim, že vím o co jde, omluvil se a problém byl vyřešen. Výsledkem ovšem bylo, že obě knihovnice dostaly befelem nařízeno mi kopírovat, co budu chtít, takže jejich nenávist vůči mně vzrostla exponenciálně, protože v knihovně jsem trávil docela dost času. Dodnes si pamatuji, jak třídní padnul viditelně kámen ze srdce a jak se na mě při odchodu z ředitelny se zoufalým výrazem podívala. To byla Ing. Buchtová. V kabinetu se mi Dr. Hoza s Ing. Plachým nahlas smáli, protože se incident po škole okamžitě roznesl a veselí způsoboval fakt, že jsem si chtěl vyříznout článek ze Zavodskoj Laboratoriji (to ovšem nebyla pravda, šlo o ŽACh), což v té době byl časopis podobné hodnoty, jako bych šel dnes krást totálně sjeté laciné pneumatiky od Škody Favorit na sousedův dvorek. Tak byly zhruba sovětské časopisy v tu dobu (bohužel) ceněny.

Simon Cihelník (15.4.2019)

Post Media Link

Ladislav Cibulka