RNDr. Václav Hoza 1955

Vzpomínky služebně nejstaršího, dosud sloužícího, učitele RNDr. Václava Hozy (1955 – současnost)

Nastoupil jsem k 1. září 1955, hned po jednoměsíčním vojenském soustředění na vysoké škole. Bylo mi tehdy 24 let. Byl jsem velice vlídně přijat tehdejším ředitelem Ing. Josefem Hakenem, který na mě zapůsobil jako lev s bílou hřívou, ač měl teprve 55 let. Jak jsem později zjistil, byl žáky přezdíván Šedý vlk. Prvním starším kolegou, se kterým jsem se spřátelil, byl prof. David, jenž se právě vrátil z chmelové brigády. I přes téměř třicetiletý věkový rozdíl mi ihned nabídl tykání. Představil se jako Čenda. Začátky mého působení jsou spojeny hlavně s velkými osobnostmi, kterými byli zejména staří, zkušení chemici Dr. Ing. Skutil, Ing. Bartoň a Ing. Šabata (strojní a letecký inženýr). Měl jsem skutečně štěstí na vynikající odborníky, od kterých jsem se mnohému naučil. Na škole působil značný počet externích učitelů, kteří byli rovněž velmi odborně zdatní. Za všechny bych jmenoval alespoň Dr. Ing. Šnajdra. Ředitel Ing. J. Haken byl nejen skvělým odborníkem a pedagogem, ale byl také literárně a hudebně činný. Pamatuji si, že jedním z prvních úkolů, který mi zadal, bylo sestavení školního pěveckého sboru, úprava jedné jeho písně a její nastudování. Životopis Ing. J. Hakena vypovídá o tom, že se jednalo o skutečně výjimečnou osobnost. Prošel celou řadou nejrůznějších zaměstnání, např. působil jako výzkumný pracovník v Ústavu mykologie kvasného průmyslu. Ve školním roce 1957- 58 byl do funkce zastupujícího ředitele jmenován Dr. Ing. Ladislav Beníšek, člověk nesmírně agilní, který strávil 9 let v Rio de Janeiro jako vojenský specialista a který stále jednal rázně jako v dobách, kdy byl plukovníkem. Uměl několik řečí, mj. portugalsky a španělsky, byl dobrý hudebník – pianista a varhaník. Jeho nejvýraznějším povahovým rysem byla značná ctižádost. Od září 1958 do června 1976 byla ředitelkou školy Ing. Viera Siládiová. V tomto období jsem jsem mohl spolupracovat s řadou dalších znamenitých odborníků, jako byli např. Dr. Ing. Čech a Ing. Dlouhý, kterému jsem obzvláště vděčen za získání celé řady poznatků z oblasti analytické chemie, zejména v oboru instrumentálních metod. Přínosem pro mě byla podnětná spolupráce s mnoha dalšími kolegy. Od školního roku 1976 do června 1996 byl ředitelem školy Ing. Jaroslav Panchártek. V této době pokračovala úspěšná prezentace školy v chemické olympiádě a středoškolské odborné činnosti. Za všechny skvělé studenty bych chtěl připomenout alespoň dvě jména: Věnceslava Straková (nyní Tokarová) a Simon Cihelník, kteří byli mimořádně úspěšní i v celostátním měřítku. Naše škola byla vybrána k experimentálnímu ověřování Projektu k dalšímu rozvoji čs. výchovně-vzdělávací soustavy. Od roku 1990 jsme se soustředili především na výstavbu nové školní budovy na Severní Terase, zejména na vybavení laboratoří a odborných učeben přístroji a didaktickou technikou. Sen, starý několik desetiletí, se proměnil ve skutečnost na Den učitelů 28. března 1994, kdy byla zahájena výuka v nových prostorách. Po několika týdnech se konaly v novém prostředí první maturitní zkoušky. Ing. Jaroslav Panchártek ukončil své působení ve funkci ředitele v červnu 1996. Na škole působil ještě v dalším školním roce jako vedoucí předmětové komise odborných předmětů. Do důchodu odešel v červnu 1997. Všechny nás zarmoutila zpráva, že náš bývalý kolega náhle zemřel v červenci 1999 ve věku nedožitých 64 let. Novým ředitelem se stal Ing. Vratislav Pejša, jehož největší zásluhou je zavedení stavebních oborů. V žádném případě nelze říci, že by se v nových podmínkách chemické obory dostaly na druhořadou pozici, o čemž svědčí mj. velmi dobré výsledky v chemické olympiádě a SOČ.

RNDr. Václav Hoza

Post Media Link

Ladislav Cibulka