Počátek

Stále si na první den v září 1988 dobře pamatuji. Pršelo. Měli jsme třídu v horním patře, později v části budovy, kde byla, pokud si dobře pamatuji (tuto frázi ještě párkrát použiji), střední zdravotní škola se vstupem z ulice Varšavská – kde byl současně vstup do jídelny. Obecnou a anorganickou chemii vyučovala Ing. Marcela Heinzová, nedávná absolventka VŠChT. Nasadila fyzikálně chemický přístup, přesně ten vadný, který vnášejí autoři učebnic do obecné i anorganické chemie dnes a produkují tak chemické impotenty. Pamatuji se, jak jsem záviděl „analytikům“ (tedy „áčku“) Dr. Hozu. Jako třídní ale byla výborná. Byli jsme spolu, ona jako pedagogický doprovod, ve druhém ročníku, než ze SPŠCh odešla na mateřskou, na celostátním kole ChO v Praze a některé věty, které mi cestou vlakem řekla, si stále i po tolika letech pamatuji. Tak moc se trefila do černého. Ve škole by se těžko hledala více autoritativní osobnost, než byl prof. Marcel Pelikán. Už jen mohutností postavy a zvláštní chůzí vyvolával naprostý respekt. Jako ruštinář byl tvrdý jako kámen, ačkoliv vždycky jsem z něj měl skvělý pocit, ať už byl jeho pověstný losovací váček v akci, nebo ne.   

Na laboratorní techniku se chodilo z budovy ven a vcházelo bočním vchodem z ul. Národního odboje. Ing. Bredlová byla skvělá. Velmi pedantský, takový ten starosvětsky připravený didaktický přístup, starý praktik v praxi. Nedošlo k žádnému úrazu nebo poleptání, a to dostala do ruky skupinu mladých lidí, z nichž většina nikdy neměla chemikálii v ruce. Dnešní studenti mohou jen tiše závidět, jak liberální přístup tehdejší systém měl, pracovalo se se vším, a ještě s otevřeným ohněm. V polovině 2. ročníku, na konci roku 1989 došlo ke změně režimu. O rok starší studenti, dříve angažovaní členové SSM, vytvořili stávkový výbor a studenti se odmítali podřídit rozvrhu. Obsadili jednu učebnu, myslím, že to byla ta na strojnictví a Ing. Bredlová, tehdy zástupkyně ředitele, je chodila vyzývat, aby se vrátili k výuce. Marně. Těžce tu bezmoc nesla, říkalo se, že tam byly i slzy.

Simon Cihelník (15.4.2019)

Post Media Link

Ladislav Cibulka