Category Archives: Osobnosti

Marie Curie slaví velké výročí

Je to přesně 120 let, co Marie Curie-Skłodowská učinila zásadní objev: podařilo se jí izolovat polonium. Jako žena nadšená pro vědu to ve své době neměla lehké, celý život bojovala s předsudky a kvůli práci také zřejmě předčasně zemřela.

Malá Marya a touha po vzdělání

V roce 1867 se narodila jako Marya Salomea Skłodowská v rodině známých varšavských učitelů. Byla nejmladší z pěti dětí, a přestože pocházela z aristokratických poměrů, moc peněz Skłodowští neměli. Velkou část majetku totiž ztratili po polském lednovém povstání.  Marie úspěšně vystudovala dívčí gymnázium, se vstupem na akademickou půdu to ovšem bylo horší – kvůli nedostatku financí zatím neměla šanci se dostat na některou z mezinárodních univerzit, kde už v té době měly ženy víc možností. V Polsku to tak snadné nebylo, ale Marii a její sestře Bronislawě se podařilo proniknout na neoficiální Létající univerzitu, která v zemi tajně zajišťovala vzdělání ženám.

Pracovala zatím jako vychovatelka, doučovala a šetřila na cestu do Paříže, kde plánovala nastoupit na Sorbonnu. Polsko se jí podařilo opustit až v roce 1891 – zabydlela se v pařížské latinské čtvrti a na vyhlášené univerzitě se pustila do studia matematiky, fyziky a chemie. Žila tehdy v extrémních podmínkách, nemohla si dovolit topení a celé měsíce žila jen z chleba a čaje, takže často omdlévala z hladu a vyčerpání.

Láska za časů radioaktivity

Vědě byla univerzitní studentka věrná a vyplatilo se jí to, získala hned dva univerzitní diplomy a podařilo se jí najít práci v laboratoři. Tam se seznámila s fyzikem Pierrem Curiem, který se stal jejím dlouholetým spolupracovníkem a také životním partnerem. Vzali se v roce 1896, v té době překvapivě bez náboženského obřadu. Marie dokonce Pierrovi řekla „ano“ v šatech, které běžně nosila do laboratoře.

Manželé spolu vychovávali starší dceru Irène, oba zároveň vyučovali na vysokých školách a ve zbylém čase se věnovali intenzivnímu bádání. Zajímaly je radioaktivní látky – jejich zkoumání bylo ještě v plenkách – záření, které vydávají a možnosti, jak ho využít. Protože neměli moc prostředků, pracovali v provizorní laboratoři, která nebyla dobře větraná, a při zkoumání uranu a dalších prvků se tak vystavovali nebezpečí, o kterém zatím nikdo netušil.

Postupně se dozvídali víc o radioaktivitě a jejím vzniku, v roce 1898 objevili zcela nové prvky, které pojmenovali polonium (podle Mariina rodného Polska) a radium (podle latinského slova pro paprsek). Polonium se jim 18. července podařilo izolovat, práce s radiem byla složitější. Curiovi každopádně zjistili, že právě jeho záření urychluje rozpad nádorových buněk, a položili základ tehdejší léčbě rakoviny i dalším průmyslovým odvětvím.

Žena v mužském světě

Manželé sice pracovali spolu, ale Marie Curie-Skłodowská často zdůrazňovala, že výzkum vede ona – v téměř čistě mužském prostředí a v době, kdy žena vědkyně platila za něco exotického, to bylo důležité gesto. Nastávaly přitom absurdní situace, třeba když dvojice na pozvání Londýnského královského institutu přijela přednést rozsáhlou řeč o radioaktivitě. Marie jako žena ovšem měla zakázáno mluvit, celou přednášku tak vedl pouze Pierre.

V roce 1903 se Královská švédská akademie rozhodla ocenit Pierra Curieho a jeho spolupracovníka Henriho Becquerela Nobelovou cenou ve fyzice. Bylo to přitom za výzkum radia a s ním spojených jevů, který vedla Marie – o té ovšem v původním návrhu nepadlo ani slovo. Naštěstí byl v komisi i matematik Magnus Goesta Mittag-Leffler, který byl velkým zastáncem žen ve vědě. Díky jeho stížnosti dostali cenu všichni tři: Pierre, Henri i Marie.

Pierre Curie tragicky zemřel o tři roky později, v Paříži ho srazila drožka. Marie ztrátou velmi trpěla, ale o to houževnatěji pokračovala v práci, kterou spolu začali. Stala se první profesorkou na Pařížské univerzitě, založila Institut radia (dnes Institut Curie) a celé roky bojovala za vytvoření špičkové laboratoře, po které se zesnulým manželem toužili už dávno.

Podařilo se to v roce 1910, kdy vědkyně konečně uspěla v izolování radia. O rok později obdržela další Nobelovu cenu, tentokrát za chemii. Ani poté ji francouzská Akademie věd nepřijala do svých řad.

Těžký život polské vdovy

Kritiků měla Marie Curie-Skłodowská spoustu, zejména ve Francii. Vadilo nejen to, že se pouštěla do „mužské“ práce, ale také, že byla cizinka, ateistka, navíc jako vdova měla nemanželský románek s mladším mužem.

V mezinárodních vědeckých a zdravotnických kruzích měla naštěstí lepší pověst; velkého uznání dosáhla hlavně během první světové války. Vytvořila tehdy speciální radiologické jednotky, které urychlovaly diagnostiku zraněných vojáků a tím zvýšily šanci je úspěšně operovat. Pojízdným jednotkám se říkalo „Malé Curie“.

V té době už Marii trápilo chatrné tělesné i psychické zdraví. Byla hospitalizována s depresivními epizodami, s onemocněním ledvin a později také s aplastickou anemií – nedostatečnou tvorbou všech krevních elementů. Pravděpodobně za ni mohla dlouhá léta strávená v dosahu radioaktivního záření. 4. července 1934 zásadní osobnost západní vědy a vlastně celé společnosti zemřela ve francouzském sanatoriu. Bylo jí šestašedesát let.

Autor: brv

Geniální objev Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva

Z různých stupňů škol si ji pamatujeme nejspíš všichni. Nechápavé pohledy žáků základní školy na tabulku se spoustou písmen a čísel doprovázenou výkladem pedagoga, který pěl chválu nad přece jasnou věcí, kterou se musí všichni naučit, byly často korunované úplným nepochopením. Na gymnáziu už to bylo něco lepší. Ale upřímně, kdo z nás opravdu pochopil, jak ta zatracená Mendělejevova periodická tabulka prvků funguje a proč jsou ty prvky uvedené právě na tom či onom místě?

Dnes je tomu 149 let, kdy Dmitrij Ivanovič Mendělejev formuloval periodický zákon a představil ruské chemické společnosti svou první verzi periodické tabulky. O rok později svou tabulku ještě doplnil o nové prvky a v roce 1870 publikoval práci s názvem „Přirozená soustava prvků a její použití k udání vlastností prvků dosud neobjevených“. Mendělejev při formulaci periodického zákona vyšel z předpokladu pravidelně se opakujících vlastností prvků. Základní tezi zákona můžeme formulovat jako: „Vlastnosti prvků jsou periodickou funkcí jejich atomových hmotností.“ Jinými slovy můžeme říci, že se u prvků opakují určité vlastnosti a prvky se stejnými vlastnostmi mají stejný počet tzv. valenčních elektronů. Jejich chemické a fyzikální vlastnosti pak závisejí na atomových hmotnostech.

Atomové a protonové číslo

Pravdivost periodického zákona potvrdil Henry Moseley, když na zkoumání vlastností známých prvků aplikoval rentgenové záření a objevil tzv. protonové číslo. Výsledky jeho výzkumu mu umožnily zpřesnit formulaci periodického zákona: „Vlastnosti prvků jsou periodickou funkcí jejich atomového čísla.“ Pojem atomové číslo dnes nahrazujeme tzv. protonovým číslem.

V následujících letech probíhalo zkoumání vlastností chemických prvků pomocí rentgenového spektra a kvantové mechaniky. Všechny výzkumy potvrdily a postupně zpřesňovaly Mendělejevův periodických zákon.

Celosvětové uznání s výjimkou Nobelovy ceny

Dmitrij Ivanovič Mendělejev publikoval více než 400 odborných prací zaměřených na chemii, fyziku a metrologii. Zabýval se mimo jiné např. původem ropy a její průmyslovým využitím. Krátce svůj zájem soustředil i na výpočty týkající se provozu historicky prvního moderního ledoborce Jermak, jenž byl na vodu spuštěn v roce 1898. Napsal také skvělou učebnici chemie s názvem „Základy chemie“.

I když v roce 1880 proběhlo hlasování, nejspíš se z politických důvodů nikdy nestal členem Ruské akademie věd. Navzdory tomu působil jako čestný člen Imperátorské moskevské univerzity. Stejně tak jej najdeme na seznamech členů Akademie umění a další devadesátky zahraničních akademií věd. Výčet mezinárodních ocenění pochopitelně není kompletní. V roce 1892 se stal členem Royal Society a bylo mu uděleno hned několik medailí a mezinárodních ocenění. Od roku 1889 byl členem American Academy of Arts an Sciences.

V roce 1906 byl nominován dokonce i na Nobelovu cenu. Tohoto nejvyššího vědeckého ocenění se mu však nikdy nedostalo. Již začátkem minulého století se vědělo, že k udělení tohoto prestižního ocenění chyběl jediný hlas. Pozdější odtajnění záznamů hlasování odhalilo, že se jednalo o hlas jeho odvěkého rivala, švédského fyzika a chemika Svanteho Augusta Arrheniuse, jenž sám byl nositelem Nobelovy ceny za elektrolytickou teorii disociace. S Dmitrijem Ivanovičem se zkrátka neměli příliš v lásce.

Sovětská věda

V SSSR bylo jméno Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva zneužíváno k propagování úspěchů sovětské vědy. Na jeho počest byl pojmenován Ruský chemicko-technologický institut v Moskvě nebo třeba tatarské město Mendělejevsk. Ruská akademie věd uděluje v současnosti úspěšným vědcům tzv. Mendělejevovu zlatou medaili.

Kdybychom chtěli pátrat po dalších památkách a připomenutích slavného génia, musíme se vypravit na Měsíc, kde najdeme impaktní kráter nesoucí jeho jméno. Mineralogové evidují minerál mendelevit a v periodické tabulce najdeme 101. prvek mendelevium. A to rozhodně není všechno. Jeho jméno nese třeba i stratovulkán, podmořský hřbet nebo planetka.

Přes všechny úspěchy a slávu zůstal Mendělejev skromným a pokorným člověkem. Dokazuje to jeho výrok: „Bez usilovné pracovitosti není ani talentů ani géniů.“

Text: David Hainall

Narozeniny Dmitrij Mendělejev

mendeleev

Narozeniny Dmitrij Mendělejev

Narozeniny Dmitrij Mendělejev

Johann Schicht výročí úmrtí

JOHANN SCHICHT

* 8.3.1855 v Rynolticích u Jablonce n.N.
† 3.6.1907 v Ústí nad Labem
Narodil se v rodině mydláře Georga Schichta. Mydlářskému řemeslu se vyučil ve Vídni. V roce 1878 převzal s bratry Josefem a Franzem rodinnou mydlárnu. Johann Schicht z důvodu tehdy neexistujícího železničního spojení přemístil mydlárnu v roce 1882 do Novosedlic u Střekova. V roce 1887 rozšířil mydlárnu o výrobnu palmového oleje a vodního skla, v roce 1891 o výrobnu stearinu. V roce 1894 začala ve Střekově produkce luxusních mýdel, v roce 1896 výroba fermeže a glycerinu. Ještě před rokem 1900 byla střekovská továrna plně elektrifikována. V roce 1902 zahájila firma Schicht výrobu oleje z jader kokosových ořechů, o dva roky později výroba ovocných šťáv Ceres. Z důvodů zdravotního stavu změnil Johann Schicht v roce 1906 statut rodinného podniku na akciovou společnost, Schichtova rodina v ní měla 80% zastoupení. Johann Schicht se zasloužil o průmyslový rozvoj Novosedlic, později součásti Střekova a Ústí nad Labem.

Narozeniny Dmitrij Mendělejev

Max Schaffner výročí úmrtí

MAX SCHAFFNER

* 25.3.1830 v Meisenheimu am Glan v Porýní
† 17.6.1906 v Meranu v jižním Tyrolsku
Vystudoval chemii, strojírenství a technickou architekturu na polytechnice v Karlsruhe, kde nějaký čas působil jako asistent, poté tři roky působil jako asistent na hornické akademii v sasském Freibergu. V roce 1854 nastoupil jako chemik do služeb hutí Vieille Montagne v Moresnetu u Cách. V roce 1859 přesídlil do Ústí nad Labem, kde se stal ředitelem a později generálním ředitelem a presidentem Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Tuto funkci úspěšně vykonával bezmála 40 let. Pod jeho vedením se Spolek stal jedním z nejvýznačnějších chemických závodů v Evropě. Inicioval vznik ústecké sklárny, v roce 1871 koupil pro Spolek chemickou továrnu v Kralupech n.Vlt. a Maros-Ujvaru v Maďarsku. Jako ctitel umění provedl Schaffner mnoho stavebních změn na továrních budovách ústeckého Spolku v novogotickém slohu. Značnou pozornost věnoval sociální politice. Zřídil pensijní fond pro úředníky chemičky, z vlastních příjmů financoval stavbu opatrovny pro nezaopatřené dělníky, mateřskou školku a výstavbu dělnických bytů.

Narozeniny Dmitrij Mendělejev

Narozeniny Dmitrij Mendělejev